Kariérní růst udržuje spokojenost zaměstnanců
Kariérní růst nabízí dlouhodobou perspektivu V období nízké nezaměstnanosti řeší mnoho firem, kde nalézt vhodnou pracovní sílu. A pokud už mají plný personální stav, objevuje se před nimi další otázka: Jak si mám své zaměstnance udržet? Nejen u nejmladší generace pracovníků se tak dostávají do popředí nové termíny jako work life balance nebo wellbeing.
Samotná praxe pak ukazuje, že většina českých zaměstnanců klade velký důraz na možnost vzdělávání a kariérního růstu. Češi zkrátka nechtějí v životě stagnovat, a proto vnímají posun v profesní rovině více než jen ocenění své dosavadní práce. Právě tento faktor zásadně ovlivňuje, jak jsou v zaměstnání spokojení.
Práci bez budoucnosti zaměstnanci opouštějí
Pokud lidé nevidí další směr, začíná se jejich vztah k práci postupně vyprazdňovat. I stabilní pozice s odpovídajícím ohodnocením ztrácí na atraktivitě ve chvíli, kdy chybí perspektiva dalšího rozvoje. Pocit, že se pracovní role dlouhodobě nemění a nenabízí žádný kariérní růst, vede k poklesu angažovanosti a postupně i k hledání jiných příležitostí.
Odchody přitom nebývají náhlé. Často jim předchází fáze tichého odpojení. Typicky se začíná objevovat nižší iniciativa, menší zájem o výsledky a omezená ochota investovat energii navíc. Zaměstnanec sice formálně zůstává, ale mentálně už se posouvá jinam. A jakmile se objeví nová nabídka, rozhoduje se prakticky okamžitě. Firmy, které otázku dalšího směřování neřeší systematicky, tak přicházejí nejen o lidi, ale i o kontinuitu know-how.
Ve skutečnosti není kariérní růst jen o povýšení
Mezi rozšířenými mýty přetrvává představa, že profesní posun automaticky znamená povýšení. Tak to ale v pracovním životě vždy nechodí. Mnoho lidí totiž zastává pozice, z nichž nelze nikam povýšit. Týká se to například menších recepcí, školníků, turistických průvodců apod. I tato skupina zaměstnanců může kariérně růst, ovšem pochopitelně odlišným způsobem. Pro udržení jejich motivace a spokojenosti tak mají firmy následující možnosti:
Rozšiřování kompetencí na stávající pozici
Jednu z nejpřirozenějších forem představuje prohlubování a rozšiřování dovedností v rámci stávající role. Zaměstnanci se obohacují o nové činnosti, získávají větší samostatnost nebo vyšší díl odpovědnosti. Vědomí, že se odborně posouvají a nezůstávají na jednom místě, pak výrazně zlepšuje jejich motivaci.
S rozšiřováním kompetencí totiž roste i jejich cena na pracovním trhu. Profesní rozvoj může mít podobu cíleného vzdělávání, zaučení na doplňkové agendy či zapojení do specifických úkolů, které přesahují původní rámec pozice.
Specializace v konkrétní oblasti
Další cestou kariérního růstu je postupné zaměření na úzce vymezenou oblast, v níž se pracovník stává respektovaným odborníkem. Na rozdíl od rozšiřování záběru do šířky se rozvoj odehrává do hloubky, to znamená skrze zkušenosti, praxi a cílené vzdělávání.
Taková expertiza zvyšuje kvalitu odvedené práce a současně posiluje profesní jistotu dané osoby. Specialista pak přináší firmě vyšší přidanou hodnotu, protože disponuje know-how, jež není snadno nahraditelné. To se promítá do větší míry autonomie a často také do lepší vyjednávací pozice v otázkách odměňování či pracovních podmínek.
Horizontální posun je také formou kariérního růstu
V tomto případě zaměstnanec nezískává další dovednosti ke stávající práci, ale uplatňuje je v jiném kontextu. Může se například jednat o nový tým, oddělení nebo náplň činnosti. Místo rozšiřování kompetencí, které probíhá v rámci jedné pozice, totiž znamená horizontální posun změnu role při zachování stejné hierarchické úrovně.
Takový kariérní růst vytváří nové podněty, širší pohled na fungování firmy a obvykle i vyšší míru adaptability. Z pohledu zaměstnavatele jde o efektivní způsob, jak využít potenciál stávajících lidí a zároveň posílit vnitřní flexibilitu.
